Technika postupu v různém terénu

Základní pravidlo: „Vždy očekávejte nečekané!“

Jen tak zůstanete pozorní a budete připraveni na nejrůznější situace.

Rychlá chůze po rovině, do/z mírného kopce – nezapomeňte dostatečně pravidelně, zhluboka dýchat.

Chůze do prudkého kopce – zkraťte délku kroků, snažte se udržovat nezměněný rytmus chůze. Nakloňte se mírně vpřed. Kontrolujte si pravidelný dech (na dva kroky nádech, na jeden (případně na dva) krok(y) výdech, k–odlehčení těla pro oporu použijte hůlky nebo alespoň rovnou větev.

Chůze z prudkého kopce – prodlužte krok a mírně se nakloňte vzad. Při sestupu použijte hůlky (větev) k odlehčení kolen a kotníků, došlapujte na velké, pevné kameny. Nesbíhejte svahy, šetříte tak klouby nohou (zvláště pokud nesete těžký batoh).

Chůze po suti – po klikatících se cestách nesestupujte v zástupu těsně za sebou, abyste se nedostali pod sebe. Skupina čeká stranou, sestupuje vždy jeden tak, aby neshazoval kameny do doliny, sleduje stále okolní terén a dění.

Chůze po sněhových polích – i v létě se mohou v horských severních svazích či žlabech vyskytovat sněhové jazyky či celá sněhová pole. Přes den je za teplého počasí možné v roztátém sněhu tvořit poměrně bezpečné stupy (špičkou šikmo dovnitř ke svahu, aby bota nevyjela ven). Brzy ráno však sníh může být namrzlý a pak špatně prošlápnuté a zmrzlé stupy nebo hladký sníh bez stupů je velmi nebezpečný. Můžete-li si vybrat postup mimo sníh, postupujte rozhodně raději po skále a sněhu se vyhněte.

Chůze v mlze – pokud padne náhle hustá mlha, zastavte se, počkejte na celou skupinu. Určete prvního, který zná cestu a také posledního, který nikoho nenechá za sebou. Rozestupy mezi členy mějte minimální, abyste na sebe stále viděli. Postupujte pomalu. Odzadu se občas nahlas přepočítejte.

Pohyb v horku – mějte vždy s sebou dostatek nápojů, pravidelně pijte. Je-li vysoká teplota okolního vzduchu, může tělo reagovat přehřátím kvůli selhání jeho vlastní termoregulace (úpal). Reakcí jsou bolest hlavy, závrať, nevolnost až zvracení, zrychlené dýchání, zrychlený tep. Stav se může velmi rychle zhoršovat až do bezvědomí (křeče až šokový stav). Je silně zvýšena tělesná teplota (nad 40 stupňů). Proti úpalu mějte na hlavě pokrývku – čepici „kšiltovku“ nebo alespoň šátek, případně i namočený ve vodě.

Pohyb přes vodu (potok) – pokud nemůžete přejít bezpečněji přes lávku, zkuste najít brod s pevným dnem. Přecházejte raději mezi zákrutami než v nich, voda zde může být hlubší, proud rychlejší a dno vymleté. Při přechodu vody použijte hůl či hůlky pro zlepšení stability. Buďte obutí. Postupujte pomalu, tělem kolmo na proud, dělejte malé kroky. Prozkoumejte nejprve dno nohou, teprve pak na ni přeneste váhu. Dávejte pozor na kluzké, mechem a trávou pokryté kameny. Též předvídejte problémy u viklavých, vodou podemletých kamenů.

Pohyb po řetězech – lezte pouze tehdy, pokud překážku nelze překonat jinak, nikdy však nelezte sami. Mějte vždy na paměti „pravidlo tří bodů“ – dvě ruce, jedna noha (chodidlo, nikdy koleno) nebo dvě nohy, jedna ruka jsou v kontaktu se skálou. Nejdříve lezte očima, vybírejte pevný chyt/stup, pak teprve přesuňte ruku/nohu. Na volném řetězu mezi dvěma upevněními postupuje vždy jen jeden člen. Jste-li při lezení schovaní za skálou, zavolejte na dalšího, až je řetěz volný.

Pohyb za deště a v bouřce – protože blesk si vždy hledá pro něj nejkratší a nejvodivější cestu do země, velmi často zasáhne nejvyšší nebo nejlépe vodivé objekty v krajině. Vyvarujte se tedy situace, při které se stanete doslova hromosvodem (ať již z důvodu nejvyšší polohy v okolí či zvyšováním své vodivosti). Čím je doba mezi bleskem a zahřměním kratší nebo čím je hrom hlasitější, tím je riziko větší.

Za nejvíce rizikové lze při pohybu v otevřené krajině považovat následující situace:

• Dotýkáte-li se větších kovových předmětů (např. jízdního kola, deštníku, máte krosny s kovovou kostrou, fotografický stativ, držíte se řetězů na horách).
• Jste-li pod vzrostlejšími stromy (ale i některé nižší stromy mohou mít výrazně hlubší kořeny než třeba okolní vyšší smrky a díky tomu jsou výrazně vodivější).
• Jste-li na vodní hladině (řeka, přehrada, rybník, jezero) – jako plavec, v člunu, na lodi.
• Pobyt v blízkosti jakýchkoliv stožárů (nejen kovových!) a poblíž elektrického vedení.
• Pobyt pod skalním převisem, ve vchodu do jeskyně.
• Extrémně nebezpečným je pohyb na horském hřebeni a na vrcholech hor   při blížící se bouřce tedy okamžitě sestupte níže, schulte se do klubíčka na suchý díl pláštěnky a takto přečkejte, než se přestanou blesky vybíjet blízko vás.

Bloudění v letním období

• Preventivně si při postupu krajinou všímejte okolních význačných bodů (potoky, kopce, vysílače, osamělá stavení, stromy, obce…)
• Pokud zabloudíte, neztrácejte hlavu, v našich podmínkách nebývá ani v nejodlehlejších končinách k nejbližším stavením dále než několik kilometrů. Zkuste si vybavit, kudy jste šli, pak si zvolte další postup – zkuste sledovat cestu či potok. Máte-li u sebe mobil a pokud jste na signálu, zavolejte chatařovi, rodině, známým nebo přímo policii (sdělte, odkud jste vyšli a kam jste mířili). Pokud nemáte signál, volejte krizové číslo 112. Funguje i bez SIM karty a spojí vás s krizovým záchranným systémem. Stačí, když v oblasti bude mít signál jakýkoli mobilní operátor, a to je velmi pravděpodobné.
• Pokud budete muset přenocovat, nerezignujte a připravte se na to.
• Nejdříve zajistěte bezpečné místo k noclehu, potom se postarejte o teplo (příp. oheň), dále zajistěte vodu a pak všechno ostatní, buďte stále aktivní, pomáhejte druhým. Buďte optimističtí, nemluvte nahlas o svých obavách. Pokud se zastavíte, hned se více oblékněte. Hodně pijte, teplý čaj či polévka vás postaví na nohy. Ráno lépe zvolíte další postup.

Nehoda, úraz – volejte o pomoc mobilem (viz. předchozí bod), pokud nemáte mobil, pokuste se o přivolání pomoci signalizací – zvukovou či světelnou (píšťalka, baterka). Volající signalizuje 6× za minutu, ten, kdo signál přijímá/slyší/vidí, dává najevo signalizací 3× za minutu.

Postup různou rychlostí – Pokud se v průběhu túry ukáže, že některá skupina potřebuje postupovat výrazně rychleji či naopak pomaleji, vedoucí může určit jednoho, zpravidla nejzkušenějšího člena, který zná trasu, zodpovědným za tuto menší skupinu. Pod jeho vedením skupina dojde pohromadě.